Vývoj ve 20. století
V roce 1901 byly vypsány volby do českého sněmu ve venkovských čáslavských obcích. Zatímco chotusický rodák Václav Karela byl zvolen v Praze, zde byla volby mezi dvěmi kandidáty: mladočechem Dr. Bedřichem Pacákem (viz sady v Kutné Hoře) a rolníkem Josefem Švejkem ze Svaté Kateřiny za agrárníky. V Chotusicích zvítězil 29ti hlasy oproti 6ti Josef Švejk. Kandidáta sociálních demokratů J. Malého nevolil nikdo. Je zajímavé, že Josef Švejk získal většinu z venkovských obcí Čáslavska pouze v Chotusicích a Šebestenicích. Po starostovi Horálkovi byl od roku 1897 starostou Čeněk Lenk. Za něho byly zaváženy louže před č.p. 141 a č.p. 109 až 118. V Chotusicích byl postaven most z betonu, zhotovený firmou Herzán a Uhlíř. Byl předán k užíváním v roce 1904. Od roku 1902 učila v chotusické škole jako industriální učitelka ručním pracím A. Klimpová. Škola měla roku 1903 čtyři třídy v nichž učili řídící učitel Bohuslav Sixta a učitelé Jan Komeštík, Václav Vlášek a Václav Kolman. Žáků bylo v této době 254. Roku 1905 se řídícím učitelem po Bohumilu Sixtovi stal učitel Jan Komeštík. Později nastoupili další učitelé Stanislav Kálal a Josef Sova. Z vysokoškoláků 20. století studoval roku 1905 opět na technice František Batík. Po ohni v roce 1897, kdy vyhořelo č.p. 67 Jana Formana, shořelo v roce 1905 č.p. 171 Josefa Loudy, 1906 č.p. 65 Františka Poskočila a roku 1907 zničil oheň 5 obytných stavení a 7 stodol. Po více než deseti letech od dramatického úpadku chotusické záložny v posledním desetiletí 19. století, byla založena Kampelička v Chotusicích. Prvním pokladníkem byl učitel Václav Vlášek a byl jím pak jako řídící učitel až do roku 1934. Prvním starostou Kampeličky byl rolník Alois Funda. V prvním roce činily vklady 8.477,22 Kč, půjčky 3.410 Kč. Za 30roku existence dosáhly vklady 1.102.605,15 Kč, peněžní obrat 65.184.779,52 Kč. Při pádu záložny po dvacetileté existenci v 19. století přišli lidé celkem o 88.714 zl. Z toho o 940 zl 21 Kč i evangelická církev, která je měla na založení sboru v Chotusicích. Farářem byl František Jenček, kanovník, biskupský notář a vikariátní sekretář. Kaplanem byl Viktor Vlach ze Zbyslavi. Politickým úsilím se konečně roku 1907 podařilo schválit volební řád pro rakouskou říšskou radu. Chotusice, zařazené do 60. volebním okrese, zvolily opět kandidáta strany agrární, kterým byl Václav Havelka, nájemce statku v Ronově. Nikdo nevolil kandidáta národních socialistů. Starostou byl zvolen František Poskočil. V roce 1910 nastoupil jako učitel Karel Bayer. V celé chotusické farnosti se snížil počet obyvatel oproti roku 1900 ze 4.257 na 3.946. Snížilo se procento nekatolíků ve prospěch katolíků (87%). Porovnáme-li vývoj od roku 1890, pak v chotusicích přibývalo domů (roku 1890 jich bylo 172, roku 1910 bylo 178 domů), počet obyvatel však po dosažení maxima poklesl roku 1910 na 1.213. Přitom ještě Batovcův příruční místopis uváděl roku 1907 v Chotusicích 1.408 obyvatel a 175 domů. Také nové volby v roce 1911 vyhráli v Chotusicích agrárníci, byl zvolen kandidát Dr. Hnídek. V roce 1912 byly Chotusice vybrány za místo konání tábora lidu agrární strany pro celý tehdejší čáslavský okres. Roku 1911 bylo zřízeno strojní družstvo, ve stejném roce i vodní družstvo. V letech 1913 – 1914 byla obec elektrifikována. Od roku 1913 byli dalšími učiteli na chotusické škole B. Vodák, Josef Wiesner, Jan Procházka, Karel Klečka a K. Pazderský. Nová obecní rada v roce 1912 měla starostu Karla Svobodu, radní Václava Horálka, Čeňka Melcra, Josefa Vebra a Josefa Míchala. V únoru 1914 zamřel farář Jenček, chotusickou farnost pak vedl Jan Roháček, kaplanem byl František Herman.V červnu 1914 konal královéhradecký biskup Dr. Doubrava na Čáslavsku vizitaci a udílel svátost biřmování. V Chotusicích byla velká oslava – banket na faře. Chotusické obecní zastupitelstvo se však usneslo, že se uvítání biskupa nezúčastní, nikdo za obec se na banket nedostaví a obec nepostaví slavobránu. Ještě před vypuknutím války oslavili hasiči 12.7.1914 36tileté trvání. V Chotusicích se konala valná hromada celé čáslavské hasičské župy. 1. světová válka odvedla hned v roce 1914 z Chotusic 76 mužů od rodin, další muži i chlapi byli odváděni v následujících letech. Ve školním roce 1914 – 1915 se od listopadu do května nevyučovalo, ve škole i v celé obci byli ubytováni vojáci 12. zeměbraneckého pluku z Čáslavi – asi 1.300 mužů. Byla to poddůstojnická škola. Později byli v chotusicích na faře, v hospodách apod. ubytováni polští uprchlíci z Haliče. V letech 1619 – 1918 probíhali rekvizice obilí, dobytka a zvonů. V roce 1918 byl zrekvírován čtvrtý zvon, zůstal pouze malý umíráček. Od roku 1913 byl starostou Václav Bureš. Roku 1916 jsou učiteli na chotusické škole B. Čeřovská a B Peřinová, o rok později A. Sedláček. V prvním poválečném roce 1919 vznikl Sokol, registrován byl až v roce 1922. 28. října 1919 byl na počest prvního výročí vzniku ČSR uspořádán v Chotusicích tábor lidu. V obecních volbách zvítězila opět agrární strana a novým názvem Republikánská strana českého venkova. Na jaře došlo ke stávce zemědělských dělníků. Také ve volbách do senátu roku 1920 dostala nejvíce hlasů agrární strana V Chotusicích vznikla církev československá, ke které se brzy přihlásilo 700 občanů. Za chotusického faráře Františka Dvořáka prodělal tedy náboženský vývoj značnou změnu. Od roku 1906 už nebyl ustanoven zámecký kaplan do Žehušice. Československá církev chtěla sloužit Kristu v duchu staré české husitské tradice, v duchu českém. Na Čáslavku se dal těmto novým myšlenkám do služeb právě chotusické kaplan Bohumil Raymund Snížek, který se stal prvním farářem první náboženské obce církve československé, ustavené v Chotusicích po projevu ThDr. Karla Farského. Snížek dokonce sloužil v Chotusicích první mši nové církve ve farním chrámu, jehož klíče při nesl starosta Horký. Farář československé církve pak prošel všechna větší města na čáslavském okrese a všude pomáhal tvořit náboženské obce své církve. Ještě na podzim roku 1920 byl v Chotusicích uspořádán projev dalšího významného kněze, knihovníka Strahovského kláštera, Bohdana Brodského. Po tomto projevu byl Snížek vyobcován z církve římsko – katolické. Bohumil Horký, starosta v Chotusicích, byl v roce 1921 jedním ze zakladatelů Rolnického cukrovaru v Ovčárech. Z Chotusic do Ovčár byla postavena silnice, aby po ní mohli rolníci vozit do cukrovaru řepu. V pozemkové reformě byly roku 1920 vykoupeny dlouhodobé pachty, tj. pozemky, které měli občané pronajaty, zejména od chotusické fary a od žehušického velkostatku. V roce 1922 byl rozparcelován dvůr v Chotusicích. Již v roce 1921 byl odhalen pomník padlým ve světové válce. Slavnost s tím spojená byla předem ohlášena v tisku a také o jejím průběhu tisk referoval. Průvod se seřadil na čáslavské silnici, odkud došel k pomníku. Slavnost zahájil starosta Horký, proslov přednesl předseda okresní správní komise Ferdinand Prášek, zástupce osvětového svazu z Prahy Lahůdek a zástupce legionářů Vyčichlo. U p. Borka a Formana byla odpoledne v zahradách lidová slavnost s koncertem. U Minaříků a Radlů byly v hostincích večer hudební akademie Kmochovy hudby z Kolína, řízené p. Vlasákem. Pomník je dílem prof. Čermáka z Čáslavi. 36 jmen padlých občanů Chotusic doplnila po druhé světové válce jména jejích obětí. V roce 1921 byl také založen katolický tělovýchovný spolek Orel. Od roku 1932, kdy byl založen sportovní klub, se hraje chotusický fotbal. V Chotusicích se rozvinula silná tradice ochotnického divadla, divadelní odbor měli čeští socialisté, místní odbor Národní jednoty severočeské, Svaz katolické mládeže. V roce 1923 byl registrován ochotnický spolek Havlíček, v roce 1928 Kruh divadelních ochotníků, v roce 1937 hrál divadlo ještě divadelní odbor Sokola a děti. V roce 1945 byla tato tradice obnovena jako Jednota divadelních ochotníků. Od roku 1922 byla v obci zřízena pošta, do Chotusic bylo také zavedeno autobusové spojení (linka Čáslav – Rohozec). 23.9.1922 dostaly Chotusice nejvýznamnější státnickou návštěvu, při cestě z Čáslavi do Pardubic se tu zastavil prezident republiky T. G. Masaryk a podepsal se do pamětní knihy. V obecních volbách roku 1923 poprvé dosáhli těsného vítězství nad agrárníky čeští socialisté. V roce 1937 bylo započato se stavbou nové chotusické školní budovy. V únoru následujícího roku byla stavba již dokončena a v květnu 1938 byla škola, která je trvalou pýchou obce, slavnostně otevřena. Starosta Václav Žídek, řídící učitel Antonín Kocman a všichni ostatní, kteří se o to přičinili, by určitě připravili důstojnou oslavu 800. výročí první písemné zprávy o obci a 200. výročí bitvy u Chotusic a také nejspíše hodnější publikaci než je tato. Měli však tehdy, v roce 1942, jiné, velmi těžké starosti. Obci, kterou prošla i jedna dvojice parašutistů, vysazených k provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Hendricha, se naštěstí vyhnul osud Lidic a Ležáků. Zato byla vybrána k slavnostnímu zahájení žní na území Protektorátu Čechy a Morava. Bylo to hned po příštím měsíci těch dvou nešťastných vesnic a povraždění jejich obyvatel.