Kapitola 7

VZDĚLANOST A NÁRODNÍ UVĚDOMĚNÍ

Na počátku 19. století učil v chotusické škole Jan Balán a po něm jeho bratr Vincenc Balán. Po kaplanu Teichlovi působil v Chotusicích dlouhá léta jako zámecký kaplan Josef Lux. Dalším kaplanem byl od roku 1806 Jan Štěpán Podhájský. Později odešel jako zámecký kaplan do Žehušic. Na žehušické škole působil současně s chotusickým Janem Balánem Michael Balán a po něm jeho syn Vincenc Balán. Po Wolfech a Klazerech v 18. století je to již třetí případ učitelů z téhož rodu na sousedících školách. Ve hřbitovní zdi kolem kostela jsou zasazeny desky z náhrobků z roku 1806 a 1816, české, ale s téměř nečitelnými nápisy. K roku 1810 bylo konstatováno, že v čáslavském kraji není ani stopy po náboženských fanaticích. Od roku 1816 byl v Chotusicích kaplanem František Frič, o dvě léta později byl ustanoven farářem Jan Štěpán Podhájský, rodák z Vysokého Mýta. Podhájský kněz - buditel, ryzí vlastenec. Svůj život zasvětil Bohu, vlasti, národu. Na chotusické škole v té době učili Josef Horáček a po něm Jiří Fabian. Když byla v roce 1822 postavena nová škola v Chotusicích (dnes budova obecního úřadu), pozval farář Podhájský k jejímu otevření na sv. Václava r.1823 ke kázání tak významného českého kněze - buditele, jakým byl prof. bohosloví v Hradci Králové Josef Liboslav Ziegler. Ten osadníkům vyložil jak sv. Václav pečoval o zvelebení křesťanských škol. "Mně pakjeho přičinlivost o zvelebování křestanských škol podává milou přiležitost, abych školy učinil předmětem kázání svého." Rodičům přál, aby vychovali "vlasti užitečného syna, svému stáří podporu a církvi příkladného křesťana". Roku 1824 vyšlo kázání tiskem v Hradci Králové. Škola, kamenné, jednpoatrové stavení s pěti okenními osami na průčelí, hlavní profilovanou římsou a hladkým kordonovým pásem v prvém patře, měla na mramorové desce nad vchodem nápis kaligrafickou kursivou: "Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňte jim. Mar. X. 14." MATH. S. R. I. COMES A THUN PATR. AEDIFICAVIT - 1825 je nápis na faře /děkanství/ - rozměrné, jednopatrové empírové budově, postavené v roce 1825. V nové škole jsou už známa i jména mladších učitelů, pomocníků Václava Kopáče a Jana Frčeny, náboženství vyučovali Čeněk Kubásek a František Koutník. Vikářem, který dohlížel na faru a školu, byl Josef Schintag. Od roku 1826 byl učitelem Leopold Vorel. V letech I819 - 1829 působil v Chotusicích kaplan Jan Zedníček, který se pak stal zámeckým kaplanem v Žehušicích. Nahradil ho Josef Wesner, později Jan Vambera. V Chotusicích sloužil po Wesnerovi kaplan Jan Zabský. Empírová pečeť zachovaná v Archivu Národního muzea, s alegorií spravedlnosti, měla nápis: THUNOWSKY PANSTWI ZEHUSSIC MESTIE CHOTUSIC. Druhá pečeť z roku 1824 s postavou sv. Václava: SIGILLUM PAROCHIAE CHOTUSICENSIS. Tři korouhve řemeslnických cechů z roku 1833 mají po obou stranách obrazy malované olejem na plátně. Patří ševcům, kupcům a truhlářům. Z nápisů se dovídáme jména společného inspektora cechů Jana Maška, starších ševců Jana Stegetra a Františka Karely, kupců Jana Podávky a Františka Brodského, truhlářů Jana Šturmy a Josefa Krehana. Z roku 1830 je deska Kateřiny Šturmové, zazděná ve hřbitovní zdi. V roce 1832 mělo městečko 166 domů a 1 096 obyvatel. Počet domů tak vzrostl od roku 1783 o 43, počet obyvatel o 406. Roku 1843 bylo v Chotusicích již 1 260 obyvatel. Významnými zemědělskými plodinami se stala čekanka a cukrovka. V roce 1834 se narodil podnikavý František Lenk, vyučil se pekařem a postavil později v Žehušicích sušárnu na čekanku. Roku 1836 při korunovaci Ferdinanda V. a královny Marie Anny byla součástí průvodu z čáslavského kraje skupina, v jejímž čele jel Josef Šturma, rychtář z Chotusic, s krajskou korouhví s nápisem Čáslavský kraj. 12 rychtářů, mezi nimi Matyáš Havelka z Potěh, šlo na konci průvodu. Čáslavský poštmistr Wittman, známý tím, že se v jeho domě konal v roce 1802 koncert J. L. Dusíka a J. V. Sticha - G. Punta, jel při této korunovaci v čele jízdy (banderia). Šlo o lidovou slavnost, při níž ze všech českých krajů byla vypravena svatba se všemi lidovými zvyky. V letech 1841 - 1855 zastával funkci zámeckého kaplana v Žehušicích Václav Branžovský, rodák z Třebechovic. Je známý jako první skladatel českých oper, ještě před Františkem Škroupem. Již jako student filozofie zkomponoval operu "Veselá bída", která je v Hudebním oddělení Národního muzea. Byl však také znamenitý matematik a přírodopisec, od roku 1843 člen Národního muzea v Praze. 16. června 1848, jak vypráví pamětní kniha městyse Bílé Podolí, byl svolán lid ze žehušického panství do farního domu v Chotusicích k vyjednávání a "uzavření volby do prvního zemského sněmu". Z Prahy docházely zmatené zprávy a lidé byli jaksi zpiti radostí nad politickými změnami, které se v tomto revolučním roce odehrály. Antonín Láska, žehušický vrchní, byl přítomen a vytýkána mu přísnost. Náhle někdo zvolal, že v Lovčicích je schován qenerál Windischgrätz, který bezohledně vystupoval proti pražským rebelům. Táhlo se tedy na Lovčice. Do Podola pak bylo za tu rebelii posláno vojsko. Voliči Čáslavska zvolili v Chotusicích do zemského sněmu Karla Havlíčka Borovského. Ten jim odpověděl na osvědčení "v Chotusicích, dne 20. června t.r, od ustanovené komise vikariátu Čáslavského mně do Prahy zaslaného, poctěn jsem od Vás, ctění obyvatelé téhož okrsku, důvěrou tak čestnou, že jste mne bez mého přihlášení za zástupce svého při zemském sněmu vyvolili". Havlíčkovi, redaktoru Národních novin, však bylo teprve 27 let, podmínkou bylo dosažení 30 let věku. Rok 1848 přinesl zrušení roboty a nastalo vyvazování gruntů a chalup z břemen, které se uskutečnilo do roku 1850. Roku 1841 přišel do Chotusic učitel Václav Kopáč, který před tím učil v Malíně. Mladším učitelem na chotusické škole byl do roku 1851 Matěj Vilím. V letech 1851 - 1959 měla škola přibližně 190 žáků, v roce 1860 už 225 a roku 1864 dokonce 250 žáků. Chotusický kaplan František Koutník byl od roku 1851 členem Matice české. Stařičkému již osobnímu děkanovi J. Š. Podhájskému pomáhali v duchovní správě kaplani Ignác Kubásek a Fr. Koutník. Prvním významným rodákem 19. století v Chotusicích byl Václav Karela (nar. 3. 9. 1852). Po studiích v Čáslavi a Kutné Hoře vystudoval techniku v Praze. (Na vysokém učení technickém studoval z Chotusic jako první Antonín Hanzlík r. 1857.) V. Karela od roku 1882 vedl cukrovar v Rousovicích na Mělnicku. Ve spolku cukrovarníků středních Čech zastával důležitou funkci, byl členem Národohospodářského ústavu v Praze a odkázal mu jednu pětinu svého majetku. Roku 1901 ho vyslala pražská obchodní a živnostenská komora do zemského sněmu českého. Zemřel r. 1920 v Říkově. Po Václavu Karelovi vystudoval techniku v Praze také jeho bratr Josef. Pracoval pak v Černošicích a v Berouně, od roku 1875 jako ředitel cukrovaru v Karlově u Svojšic, kde zemřel roku 1890.V Chotusicích byl pochován. Dalším cukrovarnickým odborníkem byl František Bohuslav Ruml (nar. l6. 9. 1854 v Chotusicích, zemřel r. 1936 v Čakovicích). Roku 1875 sloužil v Thurn-Taxiském cukrovaru ve Vlkově. K Schoellerům do Čakovic přestoupil po dvaceti letech a v roce 1828 odešel do penze s titulem technického správce. V roce 1855 převzal po učiteli Vorlovi správu školy Václav Fousek. Od roku 1860 byly zavedeny nové školní zákony. V této době byl řídícím učitelem III. platové třídy Čeněk Bláha, předsedou místní školy rady byl Václav Saxa. S řídícím učitelem Bláhou učil v Chotusících František Havránek a Vojtěch Jeřábek. Dalšími učiteli byli v letech 1866 - 1882 poštupně Blažej Kotys, Vilém Míška, Jan Jetmar, Vincenc Dvořáček, Josef Kubišta a Jan Komeštík. Učitel Komeštík působil v Chotusicích 40 let a byl prvním kronikářem obce. Po Čeňkovi Bláhovi se stal v roce 1883 řídícím učitelem Bohuslav Sixta. Nový řídící učitel Sixta byl znamenitý hudebník, dokázal jako samouk vyrobit housle. Když se roku 1886 dostal do Chotusic ještě učitel Arnošt Fukátko, vytvořili s žehušickým Františkem Laškem a Janem Kopáčem z Horky slavné učitelské smyčcové kvarteto, které bylo na Čáslavsku považováno za nejlepší. Roku 1877 bylo u obecní školky zřízeno hřiště a školka byla propůjčena škole, aby se tam děti učily štěpovat. V roce 1878 počalo jednání o rozšíření školy na školu trojtřídní, protože bylo již 256 žáků. Místní školní rada přijala plán na nutnou přístavbu, vypracovaný architektem Josefem Míčou ze Žehušic. Za 3 086 zlatých rýnských českých byla přístavba odevzdána 13. 9. 1880. Po roce 1875 byla škola povýšena do vyšší, tj. II. platové třídy. Časopis Pokrok napsal 20. 4. 1874 o Chotusicích, že okresní školní rada v Čáslavi vypisuje již potřetí místo podučitelské pro chotusickou školu. Protože se nikdo nepřihlásil, byla škola přeřazena do druhé třídy platové a mohl se přihlásit i nezkušený. Pokrok: "Snad tím míní zase nějakého hodináře, perníkáře nebo to může být ženská, která bude umět pouze ruční práce". Dalšími učiteli v Chotusicích byli Ladislav Weiser, Vendelín Fišera a Václav Klečka. Obecním strážníkem byl od roku 1855 po celých 52 let Václav Žilka. Roku 1857 bylo v Chotusicích 167 domů s 1 364 obyvateli. Jan Štěpán Podhájský, který v tomto roce zemřel s titulem čestného děkana, má při jižní zdi kostela náhrobek tesaný z pískovce, v klasicisujícím stylu. Ignác Kubásek vedl chotusickou farnost do jmenování nového faráře Václava Branžovského. Do Chotusic byl ustaven další kaplan Tomáš Blažek, který zde působil do roku 1865. Po Kubáskovi, který odešel do Zbyslavi, byl jmenován zámeckým kaplanem František Koutník. Byl prvním kaplanem, který mohl v Žehušicích bydlet, zatím všichni docházeli z Chotusic pěšky (někdy snad poslali ze zámku kočár ?). V roce 1875 nastoupil jako zámecký kaplan v Žehušicích František Janček. Faráři Branžovskému, který byl roku 1869 poctěn titulem osobní děkan, se nepodařilo přesvědčit rolníky farnosti, aby se spojili a postavili si v Chotusicích cukrovar. Po neúspěšném pokusu hraběte Thuna ve starém zámku v Žehušicích, vznikl tak cukrovar firmy Schoeller ve Vrdech, Václav Branžovský složil pro chotusická děvčata píseň, která se zpívala a tančilo se při ní každoročně při slavnostním ukončení stříhání ovcí, jak o tom psal soudobý tisk. Václav Branžovský zemřel v roce 1874 a po něm byl jmenován farářem František Ehlich. Jeho kaplanem byl Josef Chocholka. Farář Ehlich věnoval roku 1881 chudobinci v Chotusicích obligaci, znějící na 1 000 zlatých. Od roku 1883 byl tento duchovní poctěn titulem exposit. canonicale /kanovník/ a v roce 1888 titulem biskupského notáře. Roku 1881 byl pořízen do kostela nový obraz sv. Václava od J. Mathausera. Prušáci v létě 1866, kromě pohromy u Hradce Králové, zavlekli do země i choleru, na kterou v Chotusicích zemřelo 12 osob. Už v roce 1867 je v Chotusicích připomínán čtenářský spolek, který zaslal projev zemským poslancům českým. Roku 1871 si založili v Chotusicích spolek Záložní kasa. Později byla přeměněna na Záložnu chotusickou a jejím ředitelem se stal Václav Saxa. Roku 1879 byl pokladníkem Záložny M. Karela a kontrolorem Jan Špinka. Dalším pokladníkem Záložny byl od roku 1880 obchodník Josef Špinka, rodem z Druhanic a po něm od roku 1986 Matěj Kučera. V tomto roce dala Záložna v Chotusicích hudební jednotě 50 zlatých a dělnickému spolku Blaholid 35 zlatých. Spolek Blaholid vznikl v roce 1973, první valná hromada se konala v následujícím roce. Byl ustanoven "ku vzájemné podpoře onemocnělých spolubratrů". Sbor hasičů byl v Chotusicích ustaven roku 1878. Roku 1886 byla založena obecní knihovna. Roku 1880 dosáhly Chotusice největšího počtu obyvatel - 1 563. Od roku 1882 byl starostou Václav Saxa, radními M. Karela, M. Charvát a J. Mazánek. Současně byl Saxa předsedou správní rady Záložny. V roce 1890 měla obec katastr 11,3 km2. Starostou byl Václav Horálek. Katolíků bylo v té době v Chotusicích 86 % a, nekatolíků 14 %. V roce 1887 počalo na vybídnutí cís. kr. okresní školní rady jednání o rozšíření školy na čtyřtřídní. V následujícim roce začalo vyučování v upraveném domku obecní váhy. Škola měla 271 ks pomůcek, 69 svazků knih v učitelské knihovně a 398 svazků v žákovské knihovně. V roce 1893 byla škola zase jen trojtřídní a měla 254 žáků. Nejvýznamnějším rodákem 19. století byl grafik Jan Vondrouš, který se narodil 24. 1. 1884 v čp. 14. S rodiči se dostal v devíti letech do Ameriky. Stal se grafikem zachycujícím ve svých leptech pohledy na světová města a architekturu. Věnoval je Praze, podobně Benátkám a Florencii. Z období protektorátu je známá filatelistům jeho pětikorunová známka (Most přes Lužnici u Bechyně). Asi 50 grafických listů Jana Uondrouše je uloženo v čáslavském muzeu. Chotusický majestát císaře Františka II. na dva trhy z roku 1799 uschovával bývalý obchodník Rochovanský věnoval jej roku 1888 Včele v Čáslavi.